Umožňuje totiž originální řešení konstrukce, která působí lehce a jednoduše. Pověst tomuto materiálu zkazila až panelová výstavba. Teď se však jeho špatná pověst dává na ústup. Navíc se ke stavbě schodišť využívají moderní technologie a i beton je výrazně kvalitnější.
"Prefabrikované schody se vyrábějí jako jeden kus v ocelových formách," vysvětluje Pavel Bursík ze společnosti LIAS Vintířov, která se zabývá výrobou betonových věcí. "Vybírat můžete z několika stovek typů, různých tvarů a velikostí." Poté se schodiště již hotové přiveze na stavbu. Výhodou je jeho rychlá a snadná montáž. Trvá jen hodinu a hned potom lze po schodech chodit.
Železobetonová schodiště jsou výhodná
Ceny prefabrikovaných schodišť se podle složitosti pohybují mezi deseti až třiceti tisíci korunami.
Naproti tomu monolitické schodiště vzniká přímo na stavbě. "Do připraveného bednění s ocelovou výztuží se vylévá beton," popisuje Břetislav Eichler ze společnosti Schody DNA, která se zabývá projektováním, výrobou a stavbou betonových schodišť.
"Teprve po dokonalém vytvrdnutí konstrukce se dřevěné bednění odstraní." Tato schodiště mohou mít jakýkoli tvar. "Celý proces trvá podle složitosti schodiště tři až deset dní," doplňuje Eichler. Po schodišti se může chodit po vytvrdnutí betonu, což je obvykle druhý až třetí den po dokončení. Bez povrchové úpravy přijde na pětatřicet až čtyřicet tisíc korun.
Mezi klady železobetonových schodišť patří fakt, že je můžete používat v průběhu stavby, dále nižší cena, samonosné konstrukce subtilního vzhledu bez nosných sloupů, nehořlavost, velmi malá hlučnost a dlouhá životnost. Jen těžko je však změníte, samozřejmě kromě povrchu schodů, ten může být z různých materiálů.
Dřevo volte raději tvrdší
Nabízí se mnoho variant úpravy povrchů. Jednou z nich je pohledový beton, který lze natřít speciální barvou, třeba žlutou nebo oranžovou. Pro tu se však rozhodnou jen ti odvážnější. Skvěle se hodí do funkcionalisticky laděných interiérů. Většina lidí zvolí klasiku, tedy obklad například kamenem nebo dřevem. Obojí lze využít i pro stupnice kovového schodiště. Ze dřeva může být i celé schodiště.
"Nejčastěji se pro jejich výrobu používá z měkkých dřev smrk a borovice, z těch tvrdých potom dub a jasan," říká Václav Karkoš ze společnosti Podlaharna.com, zabývající se výrobou a instalací masivních podlah, schodů a doplňků. Kvůli nižší ceně dává mnoho lidí přednost měkkým dřevům. Odborníci však doporučují zvolit raději ta tvrdá. Cenově nejdostupnější je z nich dub, který je nenáročný na údržbu, navíc hodně odolný.
Zkuste to s olejem
I přesto je třeba povrch každého dřeva upravit. Nejčastěji se používá bezbarvý lak. Své příznivce však nacházejí i tvrdé voskové oleje. "V dnešní době jsou odolné jako laky," tvrdí Václav Karkoš. "Navíc olej na dřevě vykreslí jeho přirozenou strukturu. Lakovaná dřevina naopak může působit uměle jako laminát." A ještě jednu výhodu má olej - poškození se dá lokálně opravit.
V obou případech musíte počítat jednou za čas s generální údržbou dřeva, s přebroušením nebo přeolejováním. Jak často to bude, záleží na zátěži a provozu schodiště. Pokud se bude šetrně udržovat určeným přípravkem, vydrží i deset až patnáct let. Ceny dřevěných schodišť závisí na dřevině a provedení.
"Sériové schodiště lze pořídit od dvou do pětatřiceti tisíc korun," říká Miroslav Zezulka ze společnosti Commodum, která se zabývá dřevovýrobou a stavební výrobou. "Zakázková jsou dražší, smrkové přijde na čtyřicet až osmdesát tisíc korun, dubové na šedesát až dvě stě tisíc korun."
Ocel, nerez a sklo
Elegance, osobitý styl, lehkost konstrukce, prvek, který jen tak nezevšední. Pokud chcete něco takového, zvolte schodiště z oceli či kombinace nerezu a schodů ze skla. "Vyrábí se z mnohavrstvých lepených skel, která se vytvrzují. Také mají standardně úpravu, zabraňující tvorbě větších šavlovitých kusů po rozbití," upozorňuje Miroslav Zezulka. Vybírat si lze také z mnoha druhů zdobení skla. Může být například barevné, matné, pískované nebo mít popisy. Ocelové schodiště vyjde zhruba na pětasedmdesát tisíc korun a více, kombinace nerezu a skla dokonce na dvě stě padesát tisíc korun a více.
Pokud jde o tvar schodiště, může být zcela originální. Převládají však klasické tvary, stejně jako u schodišť z ostatních materiálů. "Tedy přímé, ve tvaru písmene L, U nebo Z," říká Miroslav Zezulka. Méně často se objevuje tvar písmene J či schodiště spirálovité nebo vřetenovité.
"Prefabrikované schody se vyrábějí jako jeden kus v ocelových formách," vysvětluje Pavel Bursík ze společnosti LIAS Vintířov, která se zabývá výrobou betonových věcí. "Vybírat můžete z několika stovek typů, různých tvarů a velikostí." Poté se schodiště již hotové přiveze na stavbu. Výhodou je jeho rychlá a snadná montáž. Trvá jen hodinu a hned potom lze po schodech chodit.
Železobetonová schodiště jsou výhodná
Ceny prefabrikovaných schodišť se podle složitosti pohybují mezi deseti až třiceti tisíci korunami.
Naproti tomu monolitické schodiště vzniká přímo na stavbě. "Do připraveného bednění s ocelovou výztuží se vylévá beton," popisuje Břetislav Eichler ze společnosti Schody DNA, která se zabývá projektováním, výrobou a stavbou betonových schodišť.
"Teprve po dokonalém vytvrdnutí konstrukce se dřevěné bednění odstraní." Tato schodiště mohou mít jakýkoli tvar. "Celý proces trvá podle složitosti schodiště tři až deset dní," doplňuje Eichler. Po schodišti se může chodit po vytvrdnutí betonu, což je obvykle druhý až třetí den po dokončení. Bez povrchové úpravy přijde na pětatřicet až čtyřicet tisíc korun.
Mezi klady železobetonových schodišť patří fakt, že je můžete používat v průběhu stavby, dále nižší cena, samonosné konstrukce subtilního vzhledu bez nosných sloupů, nehořlavost, velmi malá hlučnost a dlouhá životnost. Jen těžko je však změníte, samozřejmě kromě povrchu schodů, ten může být z různých materiálů.
Dřevo volte raději tvrdší
Nabízí se mnoho variant úpravy povrchů. Jednou z nich je pohledový beton, který lze natřít speciální barvou, třeba žlutou nebo oranžovou. Pro tu se však rozhodnou jen ti odvážnější. Skvěle se hodí do funkcionalisticky laděných interiérů. Většina lidí zvolí klasiku, tedy obklad například kamenem nebo dřevem. Obojí lze využít i pro stupnice kovového schodiště. Ze dřeva může být i celé schodiště.
"Nejčastěji se pro jejich výrobu používá z měkkých dřev smrk a borovice, z těch tvrdých potom dub a jasan," říká Václav Karkoš ze společnosti Podlaharna.com, zabývající se výrobou a instalací masivních podlah, schodů a doplňků. Kvůli nižší ceně dává mnoho lidí přednost měkkým dřevům. Odborníci však doporučují zvolit raději ta tvrdá. Cenově nejdostupnější je z nich dub, který je nenáročný na údržbu, navíc hodně odolný.
Zkuste to s olejem
I přesto je třeba povrch každého dřeva upravit. Nejčastěji se používá bezbarvý lak. Své příznivce však nacházejí i tvrdé voskové oleje. "V dnešní době jsou odolné jako laky," tvrdí Václav Karkoš. "Navíc olej na dřevě vykreslí jeho přirozenou strukturu. Lakovaná dřevina naopak může působit uměle jako laminát." A ještě jednu výhodu má olej - poškození se dá lokálně opravit.
V obou případech musíte počítat jednou za čas s generální údržbou dřeva, s přebroušením nebo přeolejováním. Jak často to bude, záleží na zátěži a provozu schodiště. Pokud se bude šetrně udržovat určeným přípravkem, vydrží i deset až patnáct let. Ceny dřevěných schodišť závisí na dřevině a provedení.
"Sériové schodiště lze pořídit od dvou do pětatřiceti tisíc korun," říká Miroslav Zezulka ze společnosti Commodum, která se zabývá dřevovýrobou a stavební výrobou. "Zakázková jsou dražší, smrkové přijde na čtyřicet až osmdesát tisíc korun, dubové na šedesát až dvě stě tisíc korun."
Ocel, nerez a sklo
Elegance, osobitý styl, lehkost konstrukce, prvek, který jen tak nezevšední. Pokud chcete něco takového, zvolte schodiště z oceli či kombinace nerezu a schodů ze skla. "Vyrábí se z mnohavrstvých lepených skel, která se vytvrzují. Také mají standardně úpravu, zabraňující tvorbě větších šavlovitých kusů po rozbití," upozorňuje Miroslav Zezulka. Vybírat si lze také z mnoha druhů zdobení skla. Může být například barevné, matné, pískované nebo mít popisy. Ocelové schodiště vyjde zhruba na pětasedmdesát tisíc korun a více, kombinace nerezu a skla dokonce na dvě stě padesát tisíc korun a více.
Pokud jde o tvar schodiště, může být zcela originální. Převládají však klasické tvary, stejně jako u schodišť z ostatních materiálů. "Tedy přímé, ve tvaru písmene L, U nebo Z," říká Miroslav Zezulka. Méně často se objevuje tvar písmene J či schodiště spirálovité nebo vřetenovité.
